Troufám si říct, že naší obrovskou Achillovou patou v životě je vědomí vlastní hodnoty, či nehodnoty. Sama mám chvíle v životě, kdy proudím, jsem spojená se svým cítěním, duší, cítím, jak mnou proudí životní energie, cítím se silně a věci se mi krásně daří… Pak jsou chvíle, kdy začnu posuzovat, hodnotit v hlavě, srovnávat se s ostatními (nebo kývnu na hodnocení...
Miluju svoji duši… Z celého srdce. Chci tento článek věnovat naším duším, protože to s námi nemají vůbec lehké. A přitom – jsou to ony, díky kterým velmi cítíme radost a štěstí v životě… Jsou to ony, díky kterým projevujeme svou lidskost a vedou nás na cestě naším životem… Leč v naší společnosti to s námi nemají vůbec lehké – upozaďujeme je, protože prim...
Tak jak bylo 😊. Povím vám, krásně. Bali je země dost odlišná od té naší, zároveň díky cestovnímu ruchu už má kvalitní zázemí pro nás zápaďáky. Na Bali je jiný životní rytmus – oproti našemu – velmi zpomalený. Balijci jsou pomalí, laskaví, hodně vděční. V restauraci když si objednáte, nečekejte rychlé přetrhnutí. Ale – nechci mluvit...
Před několika lety, když jsem viděla fotky lidí z pláží, vždy uvnitř mne píchlo, cítila jsem závist a pocit nedostatku, že tohle já nemůžu. Když jsem viděla lidi, co žijí u moře, či často cestují, mají volný styl života, říkala jsem si, to by bylo krásné a významně jsem si povzdechla. Došlo mi, sakra, ale to já chci taky!!...
Děkuji za můj život. Život je ten nejkrásnější dar, který máme. Zní to jako klišé, když každý z nás má v hlavě plno starostí. Řešíme peníze, partnery, rodiny, děti, sebe samé, strachy, paniky, obavy… A zapomínáme na každodenní krásy a radosti, které nás obklopují. Za které můžeme být vděční, za které můžeme děkovat. Ale… přijde jednou den a nevíme ani kdy, kdy toto pomine....
Tak tohle jsou slova, která jsem si vyslechla od mého muže. Něco, na co koukáte s otevřenou pusou – teda aspoň já jo. Nejdřív jsem si myslela, že to je vtip, po chvíli jsem pochopila, že smích mi zde opravdu přejde… Musím říct, že mi můj muž otevřel oči. Nejdřív jsem se v sobě rozčilovala, pak jsem cítila hluboký...
Každý z nás jsme pracovali, pracujeme, nebo pracovat budeme. Předpokládám, že pracujete, věnujete se nějaké činnosti, za kterou máte zaplaceno, ať už je to mateřská, jste zaměstnaní, nebo podnikáte. Položte si otázku, proč pracujete?? A zkuste si odpovědět alespoň více než jednou odpovědí… Jaký je Váš výsledek? ___________________________________________________________ (Protože musím, protože to miluju, protože potřebuju peníze, protože…. Najděte...
Jako malá holka jsem toužila zachránit svět. Moji superhrdinkou byla Xena, princezna bojovnice, kočičí žena a jiné silné hrdinky, co dokázaly „nemožné“. Jako studentka jsem “pro změnu” toužila zachránit svět, přála jsem si studovat rozvojové země a pomoci hladovějícím v Africe. Dávala jsem do toho spousty energie, až jsem zjistila, že čím víc o problematice Africe vím, tím vlastně vůbec...
Můj Bože… 🙂 Děkuji Ti, za můj život. Děkuji Ti za to, že jsem živá a zdravá, protože víc než dřív si uvědomuji, že to není vůbec žádná samozřejmost. Děkuji Ti za zdravé a krásné děti a rodinu, kterou mám. Děkuji Ti za báječné přátelé, mého muže a lidi, které mám kolem sebe. Někdy fňukám a přijdu si na dost věcí sama. Ve skutečnosti mám...
Ještě než jsem měla diagnostikovaný únavový syndrom, honilo se mi v hlavě neskutečný počet myšlenek. Přišla jsem si jak v myšlenkovém poli, ze kterého nebylo úniku. Většinou to nebyly vůbec libé myšlenky a pokud víte, co myšlenky umí a jakou mají moc – např. jako já – gratuluji vám, jste jednou cestou na psychiatrii 😊. Jako vážně… Já z těch myšlenek...
