Také máte rádi pocit jistoty?

Jediná jistota v životě je, že žádná jistota není… Opravdu moc rádi se obklopujeme ve vnějším světě jistotami… Pak se o ně bojíme, strachujeme…

Mám v životě jedno štěstí, kdykoliv se opřu o jistotu ve vnějším světě – dostanu od života “po papule”, většinou tu jistotu ztratím, že mne to vede zpátky k jednoduché pravdě… Jediná jistota v životě je, že jsem… Tady a teď… A že mám ten pocit jistoty sama v sobě. (I když mám kolem sebe rodinu a báječné přátelé.)

Často znám v sobě pocit nejistoty, ale ten prostě do života občas patří. Protože život je neustálá změna… Rozum má tak rád stagnaci a stále stejné věci… Jenže o tom život není. Všechno se neustále proměňuje, vyvíjí. A my s tím…

V životě jsem si obrovsky moc přála klid… Jenže ono stále klid mít ani nejde, protože v tom není změna.. A změna je život 😊.

Nechci se ubírat do velkých filosofických polemik… Ale je pár „jistot“, které mi v životě pomáhají:

  • Nevěřit své hlavě – Každý z nás máme vnitřní já a pak rozum, část, která neustále hodnotí a posuzuje. Pokud tato část nás ovlivňuje, je zle… Tato část nám nepřináší nic dobrého, naopak, zastavuje naši životní energii.
  • Opírat se o cítění. Pocity jsou důležitý navigační „orgán“. Miluju metodu JIH, která s nimi umí pracovat. Když pracuji se svými pocity a cítím se, jsem schopna vnímat signály, kdy jdu v souladu se sebou a kdy proti. Někdy to bolí, ale bolest je pro mne ukazatelem – tudy ne.
  • Vnímat své vedení. Já ho cítím nejvíc ve svém břiše. Pocit jistoty, pocit stability a pak pocit, že v daný chvíli „vím“, co mám dělat.
  • Vnímat náš moudrý hlas. Do myšlenek nám někdy proudí myšlenky, které nám „radí“ velmi správně. Problém je, že pokud zapneme hodnocení – a nezastavíme, této moudrosti nevěříme…
  • Vnímat, co můžu dělat právě teď a nezabývat se zbytečnostmi. Hlava by nejradši vymýšlela spoustu teorií a kravin. Není to potřeba. Zkuste víc pozornosti zaměřit na skutečnost, co se děje kolem vás. Dala jsem si pravidlo: S kým nejsem, o tom nepřemýšlím, nikoho v hlavě nepřemítám, nehodnotím. Učím se v myšlenkách nehodnotit vůbec nic.
  • Bytí je důležitější než cokoli jiného. Miluju stav, kdy se cítím, kdy jsem… A kdy konám z přítomnosti a moje hlava je „ticho“. A reaguji skutečně na to podstatné. Ve skutečnosti neustále máme nějaké myšlenky, ale je na mne, čemu dám pozornost. Ne, že myšlenky vytěsňuji. Ale to, že se zaměřuji na to, co má smysl. A když mi do hlavy přichází myšlenky, volím, které zahazuji a které chci, nebo sama si dávám myšlenky, co chci. Na co zaměřuji pozornost, to sílí. Takže myšlenky, které mi způsobují strach – na ty se učím vůbec nezaměřovat!! Je to učební proces a trénink, který opravdu stojí za to!
  • Štěstí je v mne. Zní to jako klišé. Moje slabina je, že občas tíhnu k závislostem na lidech. Toužím po tom, aby mne milovali. Jenže – dojde mi, že jediný, od koho tu lásku nejvíce potřebuji, jsem skutečně „jen“ já. Sama se sebou jsem 24hodin denně a nejdůležitější je, co si sama o sobě myslím já! Jestli mne v hlavě někdo jiný přemítá – to je čistě jeho věc. Já se sebou potřebuji být nejlepší kamarádka. A mám obrovskou radost, protože od odporu jsem se prací na sobě dostala k lásce
  • Důvěra v to nejlepší pro nás. V životě můžu mít strach, nebo důvěru. Žijeme v dualitě. Vždy v nás existují obě varianty. A je na mne, co si vyberu. Učím si vybírat to nejlepší ze mne. A když prožívám něco, co se mi nelíbí – vím, že existuje i druhá varianta – tedy, dávám záměr na to, cítit se skvěle!
  • Důležitá důvěra je, že vždy existují možnosti. Vždy je nová cesta, vždy je řešení, i když ho teď nemusíme vidět. Život má pro nás připraveno tolik krásného a my zbytečnými touhami po jistotách se jim tolik bráníme…
  • Věřím v boha – vztah s bohem je pro mne ten nejdůležitější vztah – bůh je pro mne čistá energie lásky bez všech dogmat a hodnocení. Je to energie vesmíru, života, kterého jsem součástí. A moje bytostné přání je být vyjádřením této energie… V tom cítím největší jistotu…
  • Změna je náš přítel: Chtěli bychom jistotu ve vztazích, jistotu v penězích, jistotu v bydlení, jistotu, že se ráno probudíme.. Ani v tomhle žádná jistota není. Nechci vás uvést do deprese 😊. Naopak. Učí nás to dávat důvěru v sebe. Důvěru v život. Důvěru v možnosti. Za každou změnou je pro nás lepší a krásnější život. Bojíme se změn, přitom změna je náš přítel.
  • Já určuji, co se mi v životě bude dít. Svým myšlením. Takže záměry, přání, sny, moje rozhodnutí jsou v životě alfa a omegou všeho, stejně tak moje myšlení.
  • Chyby a selhání do života patří. Pokud nedělám chyby, nedělám nové věci. A to je stagnace… Stagnace je pomalé umírání za živa…  Problém je, že máme tendenci za chyby se bičovat. Aspoň já teda obrovsky měla a občas mám. Čím víc přistupuji láskou k sobě, tím víc jsem schopna připouštět, kolik chyb dělám. A je to paráda, protože díky tomu se můžu zlepšovat, vyvíjet a měnit!

Život je fascinující a boží!  Naprosto. Tenhle článek vznikl, protože jsme se s manželem bavili o penězích a ve mne vznikl pocit nejistoty… A to je starý známý 😊.

Irena Brejchová

Irča Brejchová je terapeut, lektor a vizionář, který věří v neomezené možnosti každého z nás. Pomáhá lidem ke šťastnému a spokojenému životu, díky terapeutické technice emočního naciťování metodou JIH a skrze její neochvějnou lásku a víru v sebe a každého z nás. Inspiruje stovky lidí k lepšímu životu s úsměvem. Je spoluautorkou metody JIH, autorkou ebooku Tajemství šťastného života a projektů Tancem k sobě. Její vášní je také přírodní kosmetika TIanDe. Více o Irče si přečtěte ZDE __________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________

Comments

    Add comment

    * Do not forget mandatory fields.