O smrti

Je to pár dní, co zemřela nádherná osoba a odešla z našich životů. Když jsem cítila a věděla, kam se to bude ubírat, draly se mi do očí slzy. Načítala jsem kolektivní vědomí – lidstvo – jak pojímá smrt přes bolest a utrpení a cítila jsem tolik bolesti.

Říkala jsem si, že až ten den D. přijde, asi mne to skolí. Byla jsem v práci a zrovna jsem u nás v obchůdku TianDe obsluhovala zákaznici, když mi zasvítil mobil a přišla zpráva… „Před chvilkou odešla…“

Obsloužila jsem zákaznici a najednou jsem cítila… Obrovské štěstí… Ne moje, ale té nádherné ženy, která po dlouhé a těžké nemoci opustila svoje bolavé fyzické tělo a mohla opět žít, jen v jiné formě. Samotnou mne překvapil ten příval nádherných pocitů a radosti, že jsem prostě nemohla plakat.

Pro vnější svět a rozum naprosto absurdní, cítila jsem u ní tolik tolik štěští…

Chápu ale bolest a smutek blízkých, protože představa, že už nemůžeme fyzicky obejmout někoho, koho milujeme, je pro nás smutné…

Když umíral náš táta, bála jsem se chvíle, kdy odejde a já zůstanu s mrtvých tělem sama v jeho pokoji. Než se to stalo a jeho tělo vydechlo naposledy – viděla jsem černobílý obraz v mé hlavě, na který nejde zapomenout. Táta v klobouku vysmátý od ucha k uchu, mi zničehonic mával. Nerozuměla jsem tomu, co to má znamenat. Jeho tělo za pár sekund vydechlo naposledy a v místnosti se rozhostil takový klid, tak obrovský dotek lásky, že jsem nemohla utrousit ani jedinou slzu. Byl to dotek míru, lásky, klidu, totální vnitřní harmonie.

Až když přišla mamka a zhroutila se mi v náručí – cítila jsem obrovský smutek a bolest, ale mamky a nemohla jsem ji předat to, co jsem za tím cítila já… Tolik tolik lásky a vysvobození…

Smrt je další cesta. Chápu, že je to složité a pro nás živé mnohdy velmi obtížné – žít bez těch, které tolik milujeme. Ale, chápu, že smrtí nemůže nic končit, naopak, je to tak obrovský návrat k sobě a do lásky a hlavně… Že ani v určité úrovni nelze nikoho ztratit… Je to odloučení na nějakou dobu, ale ne ztráta…

Viděla jsem umírat ne úplně málo lidí. Vždy jsem naslouchala tomu, jak před smrtí povídali. Vždy duše ví, že odchází. V určité úrovni, záleží, jak moc vědomé, člověk ví, že odchází… Je zajímavé slyšet umírající, když mluví o životě…

To nejdůležitější pro nás živé? Naplnit náš život smyslem! Žít! Ne napůl, ale naplno… Smrt dává našemu životu hodnotu. Proč? Protože díky ní není nic samozřejmostí, náš život naplňuje vzácností…

A my? Ochutnávejme, prožívejme, milujme, dotýkejme se, užívejme – tuto jedinečnou nádhernou formu této fyzické reality. A čím více půjdeme do lásky k sobě a k životu, tím více se v srdcích projíme a budeme blíž těm, kteří tuto fyzickou formu již opustili…

Nádherný den všem.

Irena Brejchová

Irča Brejchová je terapeut, lektor a vizionář, který věří v neomezené možnosti každého z nás. Pomáhá lidem ke šťastnému a spokojenému životu, díky terapeutické technice emočního naciťování metodou JIH a skrze její neochvějnou lásku a víru v sebe a každého z nás. Inspiruje stovky lidí k lepšímu životu s úsměvem. Je spoluautorkou metody JIH, autorkou ebooku Tajemství šťastného života a projektů Tancem k sobě. Její vášní je také přírodní kosmetika TIanDe. Více o Irče si přečtěte ZDE __________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________

Comments

    Add comment

    * Do not forget mandatory fields.