Když tma zaplaví všechno světlo a vám nezbývá nic víc než poslední kousek naděje…

Mám za sebou více než měsíc od mého absolutního psychického a fyzického kolapsu. Je to měsíc, na který dozajisté v životě nezapomenu, protože se stal jedním z nejčernějších měsíců mého života vůbec… Pokud by mi někdo říkal, že mne něco takového čeká, asi bych se zasmála…

Přemýšlela jsem, zda o tom napsat… Většinou články píšu v dobrém šťastném a klidném rozpoložení sebe sama. A působí to občas na někoho dojmem, že nemám starosti, či už není žádný problém…

Myslím, že na světe neexistuje člověk, který by občas neměl problém, protože to je něco, skrze co se učíme a rosteme… Nedávno jsem četla někde větu, že „život není o tom, co chceme, ale o tom, co potřebujeme“. Myslím, že život nám dává i to, co chceme, pokud si za tím jdeme, ale je to formou, kterou potřebujeme, i když se nám to mnohdy nelíbí.

A tak jsem napsala článek, už v mnohem klidnějším rozpoložení, ale o věcech pro mne velmi těžkých…

climate-change-2254711_1920

Na životě je nejbáječnější, že nejde naplánovat vůbec nic. Moje babička vždy říkávala: „Člověk míní, pán bůh mění.“

Každý z nás jsme tvůrce svého života, ale hmotníme to, co velmi často ani netušíme, že děláme.

Jsou situace, kdy si ani neuvědomujeme, jak moc jdeme proti sobě. Nebo dojdeme do fáze, kdy ani nevíme, proč se nám daná situace v danou chvíli děje. A nezbývá než doufat, že bude líp.

Měla jsem nejúspěšnější rok svého života, kariéra v TianDe, nádherné semináře, terapie metodou JIH, Školy života, cestování do zahraničí, svatba, líbánky… Ani jsem nepostřehla, že toho za 5 měsíců mám a dělám tolik, že mi absolutně začínají docházet baterky. Chtěla jsem všechno zvládnout, začala jsem držet pod kontrolou tolik věcí, i podnikání mého muže.

Nedocházelo mi, že mi začíná haprovat psychika, jsem nervózní a vnitřně nestabilní. Ještě víc mne to nutilo naučeně se sebou pracovat, což ještě více oddalovalo můj pád. Moje milované kolegyňky a přítelkyně z Centra obnovy životní harmonie „bily“ na poplach. Cítily, že se děje něco vážného, že můj daný stav není v pořádku.

Přišlo mi, že to není tak vážné. Podporovaly mou situaci metodou JIH, jak jen mohly, aby se daný stav projevil co nejrychleji v co nejlepším možném dopadu pro mne. Moc moc jim z celého srdce za vše děkuji!!

Dopad přišel. Přišla jedna sobota ráno, kdy jsem ležela v posteli a zjistila jsem, že nepohnu ani rukou. Strašně špatně se mi mluvilo a nešlo ovládat skoro nic. Jen jsem ležela a cítila obrovské panické strachy. Měla jsem strašný strach, že umírám.

Nešlo nic a jediné, co mi šlo z pusy na mého muže: Ať mi zavolá záchranku.

Po nějakých vyšetření mi byl diagnostikován únavový syndrom a čekaly mne další vyšetření. Přivezli mne domů a já prospala několik dní. Když jsem byla vzhůru, zažila jsem bolestné stavy celého těla, s návaly strachů, panik, valících se myšlenek, které nešly nijak zastavit. Přišla jsem si jak vězeň, který nemůže nic a s každým dalším stavem jsem měla další pocit selhání.

desert-2227962_1920

Říkala jsem si, terapeut, spoluautor metody JIH, který je na dně a sotva si dojde na záchod. Přišla jsem si nejhorší na světě, pocity viny, strachů a selhání byl můj každodenní chléb. Zároveň pocity strachu o život nebo strachy, že se opravdu zblázním.

Byly stavy, kdy jsem jen brečela, když jsem měla sílu, nebo spala, či tupě zírala do zdi. Známé stavy klidu, bytí, radosti, byly tatam. Brouzdala jsem v kolektivním myšlení lidstva jak na horské dráze a prostě mi s tím nešlo nic. Naopak jakékoli další snažení o cokoli, jakákoli práce sama se sebou, nebo do konce i s kolegyněmi, znamenalo pro mne další pád do hlubin. Vnímala jsem vše přes velké strachy a paniky.

Nezbývalo, než to prostě přijmout. Že to tak je. Po 2 týdnech ležení a prospání jsem už čekala, že by to mohlo být lepší a začala jsem propadat dalším panikám a beznaději, protože lepšího nebylo vůbec nic…

Můj muž z toho byl na palici, přestala jsem úplně komunikovat se světem. Jediné, co mi zbylo, byla poslední zbytek naděje a víra. Víra v to, že bude líp. Byly i chvíle, kdy jsem tohle ztrácela, a to šly ven jen slzy a slzy…

Absolutně se mi změnily priority, vstát a dát nádobí do myčky pro mne bylo velké vítězství. Komunikovat, malovat si a zvládnout chvíli aktivně být s mým pětiletým synem byl pro mne vrchol jako pro jiné Mount Everest. Musela jsem opustit veškeré srovnávání s kýmkoli, protože mi přišlo, že celý svět běží a já stojím v nicotné prázdnotě.

3 záchranné věty

bulb-2368396_1920

 Nejtěžší psychické stavy byly, když jsem se pokoušela nějak fungovat a očekávala od sebe, že by to mělo nějak jít. Zjistila jsem, že co znám doposud, nefunguje vůbec nic. Jediné, o co jsem se opřela, byly 3 nejdůležitější věty, které mne v danou chvíli doslova zachraňovaly:

„Nic se neděje náhodou a vše má nějaký důvod.“

„Ty nejtěžší věci v životě mi nejvíce daly a nejvíce mne posunuly a bude to určitě i tato.“

„Na všechno je řešení a i když ho teď nevidím, existuje i na tohle a já ho chci.“

Přijala jsem postupně to, že jen ležím a buď mne bolí tělo, nebo mám paniky či jiné nepříjemné stavy nebo mi do hlavy chodí mraky myšlenek, různých domněnek a iluzí. Přestala jsem jim dávat váhu. Uvědomila jsem si, že se to střídá jako počasí, ale že pod tím jsem stále já, ve svém bytí, ve svém klidném bytí a že tohle teď takhle je: NO A CO.

Přestala jsem chodit do ublížení, které mi tam taky velmi často chodilo. A začala jsem si uvědomovat, za co jsem vděčná a že toho je opravdu hodně.

Nejvíc asi za to, že jsem si opravdu ještě víc uvědomila, jak neskutečně miluju život a jaký fyzický život je obrovský dar.

waterfall-163579_1280

V jednom z nejtěžších dnů v mém životě vůbec jsem napsala pro mne velmi důležitá slova:

„Když už jsem brečela tak moc, že jsem nemohla dál, začala jsem všechno pouštět. A došlo mi, moje hodnota je v tom, že dýchám a to stačí. Největší dar je můj život, že žiju, i když nevykovávám žádnou aktivitu. Přestala jsem fungovat a celý svět jede obrovskou rychlostí a já ne, nejde to. Koukám a dýchám a to stačí. Jsem hodnotná a miluju se jenom proto, že jsem. Už si nechci ubližovat myšlenkami, které jsou obrácené proti mně. Vždy mne nějak dostanou a já si přijdu neschopná, malá, marná. Už stačí. Jsem a to stačí. Konec posuzování s ostatními. Copak můžu rozumět tomu, co je můj úděl? Copak můžu rozumět věcem života? Ne, tak pouštím. Miluju život a chci žít.“

Dýchání se stalo jediné známé, jinak nic jsem u sebe nepoznávala.

Učila jsem se opouštět veškeré hodnocení sebe. Spala jsem někdy 18, 19 hodin denně. Někdy jen 15 a to byl velký úspěch.

Začala jsem objevovat a stále objevuji nově sebe.

Raduju se z prvních úspěchů a taky se učím nehodnotit, když nějaký den vypadá jak na začátku.

death-2433005_1920

 Mám obrovskou radost, že už mám více fyzické síly, nejvíc miluju procházky kousek od našeho baráku: Všimli jste si, jak ta tráva je nádherně zelená a nebe tak skvostně modré? Mám pocit, že jsem to viděla tisíckrát a nepřestává mne fascinovat ta možnost vidět to znovu, jinak a nově.

Na život nemáme nikdo recept. Jsem ale neskutečně vděčná za metodu JIH, kterou teď momentálně uplatňuji hlavně jen na sebe (A první a jediný letní seminář plánuji v srpnu Poznej svou podstatu a pak až v září novou Školu života)

 Metoda JIH mi pomáhá rychleji vracet se k sobě samé a opírání se o tělo a o cítění je ten nejlepší recept ve stavech, kdy cítím tolik vjemů. Upřímně – nevím, jak bych teď vypadala, kdybych se sebou neuměla pracovat JIHem a nevracela se do cítění.

Jsem neskutečně vděčná také za TianDe. Mám perfektní lidi kolem sebe, které mi drží palce a podporují. Děkuju za můj báječný tým a skvělé kolegy a mou nejlepší „šéfovou“ Jarušku Matuškovou.

Opírám se o hlubokou víru a naději, že brzy budu plně fit, moudřejší a obohacenější o mnoho poznatků. Určitě na sebe nespěchám a věta: „Máš luxus času:“ a „Vše je v pořádku.“ Jsou pro mne jedny z nejkrásnějších pohlazení pro duši.

waterfall-2271231_1920

Jsme všichni blázni, jak se honíme a stíháme a běháme a děláme… Sama sobě se musím smát. Jenže chápu, jak v tom každodenním koloběhu: stávání a dělání a plnění a honění je lehké zapomenout na sebe… 😊

Krásný den všem. Miluju vás a odpočiňte si 😊. Máte opravdu luxus času! 😊

0073-svatba-2261

Irena Brejchová

Irča Brejchová je terapeut, lektor a vizionář, který věří v neomezené možnosti každého z nás. Pomáhá lidem ke šťastnému a spokojenému životu, díky terapeutické technice emočního naciťování metodou JIH a skrze její neochvějnou lásku a víru v sebe a každého z nás. Inspiruje stovky lidí k lepšímu životu s úsměvem. Je spoluautorkou metody JIH, autorkou ebooku Tajemství šťastného života a projektů Tancem k sobě. Její vášní je také přírodní kosmetika TIanDe. Více o Irče si přečtěte ZDE __________________________________________________________________________ __________________________________________________________________________

Comments

    Add comment

    * Do not forget mandatory fields.